MISTROVSTVÍ SVĚTA WIGSUIT PERFORMACE 2022 16.11.2022 Aeroklub Plzeň Bory
Reportáž reprezentantů České republiky v létání ve wingsuitech ze 4. FAI Mistrovství světa ve Wingsuit Performance
4. FAI Mistrovství světa ve Wingsuit Performance: https://www.skydivingworldchampionships.com/
Letiště Skydive Arizona na Adrex Places: https://app.adrexplaces.com/spot/detail/1554
Text a foto: @bxb_team @tada_krofta @jan_blesk_beranek
O co v tomhle sportu jde?
Jelikož jsou to parašutistické závody, seskoky probíhají z letadla, zde konkrétně z letounu de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter, nikoliv ze skal. Výška seskoku je 3200m nad terénem. Jedno závodní kolo se skládá tří disciplín, tedy ze tří seskoků, Speed (závodník musí dosáhnout co nevyšší průměrnou rychlost vůči zemi), Time (být v okně co nejdelší dobu), Distance (uletět co nejdelší vzdálenost). Tyto hodnoty jsou měřeny pomocí GPS v závodním okně, které se otevírá mezi 2500m až 1500m, což znamená, že se měří průměrná dosažená horizontální rychlost, uletěná vzdálenost a čas strávený v kilometrovém závodním intervalu. Každý závodník má určený svůj bod na zemi, na který musí mířit a letět k němu, to kvůli tomu, aby se za letu předešlo kolizím. Dělá se 9 seskoků, aby se skočila 3 celá kola.
Celkem se zde v této disciplíně utkalo 40 závodníků čtrnácti zemí - USA, Kanada, Austrálie, Francie, Itálie, Německo, Dánsko, Moldávie, Švýcarsko, Nizozemsko, Švédsko, Finsko, Velká Británie...a i Česká Republika měla v tomto závodě 2 reprezentanty.
Reportáž
Na ranním briefingu nám vysvětluje ředitel závodu Andy, CO DĚLAK KDYŽ. Mysleme na to, že se nenacházíme v klidném pásmu střední Evropy, ale na divokém vyprahlém jiho-západě USA, kde žijí všelijaká jedovatá zvířátka. Jednou z hlavních informací pro nás je, jak přistávat mimo letiště. „Vyhněte se tmavým oblastem buše, miřte vždy do otevřené pouště na písek, a když se půjdete schovat do stínu porostu, mějte na paměti, že tenhle nápad už před vámi měla nějaká jedovatá potvora“, směje se Andy. Super, dobrý vědět!
První den jsme udělali 4 skoky. Po tom posledním jsme toho měli už všichni docela dost, závodní seskoky ve WS nejsou taková pohodička, jako když si s kámošem jen tak volně létáte po obloze, nebo se motáte podél mraků. Tady je to o střemhlavém letu před soutěžním oknem, abychom nabrali co nejvyšší rychlost, která se přesahuje 300km/h a pak s vypětím všech sil udržet ideální polohu pro let v režimu dané disciplíny (Speed, Time, Distance). Do toho navíc zdejší teploty, ještě že ty závody naplánovali na říjen, naštěstí tu bylo jen 35°C.
Druhý den měl být více odpočinkový, měli jsme udělat skoky jen tři a co nejčasněji ráno, právě kvůli teplotám. No co myslíte, stejně jsme tam byli do tří odpoledne a létali v největší výhni. Několika závodníkům nefungovala GPS, tak dostali takzvaný Re-Jump, museli opakovat daný seskok znovu. To se stalo i Tadeášovi. Takže ze tří skoků měl hned někdo čtyři. Během druhého dne muselo několik závodníků i odhodit hlavní padák kvůli závadě a otevřít padák záložní, to nás vracelo i přes únavu do ostražitosti. „Taktéž i já jsem bojoval se závity a padákem mířícím v silné rotaci rychle k zemi. Ale co, tohle už znám, budu bojovat. Nakonec jsem závity rozmotal a hlavního padáku se zbavovat nemusel. Ale bylo to těsně“, vzpomíná Bery a chechtá se. Dokonce se našel i jeden závodník, co nebyl vůbec schopen kvůli únavě otevřít hlavní padák, proto musel otevřít rovnou padák záložní, takové tu byly podmínky.
Třetí den byla největší pohoda, skočili jsme jen dva poslední skoky a věděli, že závody jsou za námi. Bolí nás těla, jako by do nás 3 dny někdo kopal, ale cítíme neskutečnou radost, že jsme to bez ztráty květinky zvládli. A co naše výkony a výsledky? „Co skok, to zlepšení. Téhle disciplíně se věnujeme opravdu krátkou dobu, a tak je pro nás každý skok nová zkušenost a hlavně trénink. A to vlastně i celé tyhle závody byly. Nejeli jsme na MS s tím, že ho vyhrajeme, ale s tím, že nabereme nové zkušenosti a budeme lítat s těmi nejlepšími. Co od nich "nasajeme", předáme ostatním pilotům v ČR. Navíc hájit zde barvy České republiky, pro nás byla velká čest. Nakonec jsme se umístili na 40. (Bery), resp. 37. místě. Nicméně nás těší, že náskok dalších závodníků nebyl nikterak závratný. Někdo být poslední vždycky musí, teďka jsme to byli my. Tak uvidíme, kde budeme příští rok,“ shrnuje celou výpravu Tadeáš.
